wz

Obojživelníci v okrese Jihlava

——————————————————————————————————

Čolek horský  (Ichthyosara alpestris)

také: Triturus alpestris, Mesotriton alpestris

 

Důležitá poznámka:  Informace uvedené na této stránce mohou být zastaralé a tudíž nepřesné. Vycházejí totiž z údajů uvedených ve starších publikacích a zohledňují tehdejší poznatky. V brzké době projde text této stránky revizí, bude upraven podle údajů uvedených v novějších publikacích a bude doplněn o aktuálnější poznatky o tomto druhu.

 

Znaky :

Středně velký tmavý čolek s plochou a širokou hlavou, silným tělem, krátkými končetinami, ze stran zploštělým ocasem a v době suchozemského života (terestrická fáze - mimo období rozmnožování) se suchou, sametu podobnou, často jemně zrnitou kůží. Exempláře žijící ve vodě (vodní fáze života), zvláště k rozmnožování připravení samečkové, mají kůži hladkou. Mimo dobu rozmnožování je hřbetní strana těla šedá až černavá, často matně skvrnitá, břišní strana těla je žlutooranžová až ohnivě červená. Svatební šat samečků : Hřbetní strana těla šedá až světle šedá, často i modrošedá až jasně světle modrá s kresbou nebo bez ní. Středem hřbetu se táhne asi 2 mm vysoký žlutočerný lem, začínající mezi očima a pokračující na ocase jako tmavá řada skvrn. Pod ním je zóna blankytně modrá, hraničící se žlutooranžovou až ohnivě červenou břišní stranou. Ocas má značně široký kožní lem a více či méně výrazný modrobílý pruh. V terestrické (pozemní) fázi lze samce rozlišit i podle delšího ocasu, širší hlavy a zduřelé kloaky. Samičky : Hřbet má zelenavou, světle nebo tmavě šedou až černou barvu, často výrazně mramorovou. Břicho je zbarvené jako u samců. Larvy : Zbarvení je šedé až černohnědé, jejich ploutevní lem je světle mramorován. Dospělé samice čolků horských dosahují velikosti až 12 cm, samci jsou výrazně menší.

Rozšíření ve světě :

Čolek horský je rozšířen od střední Francie do Rumunska a Bulharska. Na severu zasahuje do jižního Dánska, na jihu do Řecka. Izolované populace žijí v jižní Itálii a na severozápadě pyrenejského poloostrova.

Rozšíření v České republice :

Čolek horský obývá 49 % území České republiky. V oblastech, které splňují jeho ekologické nároky, je jeho výskyt víceméně souvislý. Některé neobsazené kvadráty ve vyšších polohách jsou zřejmě způsobeny nedostatkem údajů. Horní výšková hranice pro tento druh u nás neexistuje, nejvíce je nacházen ve středních a vyšších polohách. Může ale sestupovat i do nižších poloh (max. do 194 m.n.m.), a to zejména v oblastech s rozsáhlými lesními celky a v údolích s teplotní inverzí. Výskyt v nižších nadmořských výškách ale není pro tento druh příliš typický. Čolek horský je v ČR limitován ve svém rozšíření teplem, právě opačně než jiné druhy našich obojživelníků.

Rozšíření v okrese Jihlava :

Při mapování bylo zatím zjištěno několik desítek lokalit rozmnožování i pozemního života. Tento druh je na Jihlavsku (a zřejmě i na celé Vysočině) pravděpodobně dost rozšířený, vzhledem k dostatečnému pokrytí území lesy. Vzhledem ke svému skrytému způsobu života je ale často přehlížen. Velkou většinu lokalit totiž tvoří lesní tůňky a kaluže na lesních cestách a proto je nutné systematicky procházet celé lesní komplexy, což je někdy dost obtížné. Čolek horský je zařazen do kategorie méně běžný druh na Jihlavsku, ale nejspíše bude po skončení mapování přeřazen mezi běžné druhy.

Prostředí :

Typický obyvatel lesních biotopů, rozmnožuje se ve stinných a mělkých vodních nádržích. Často je nalézán i v dočasných vodních plochách, kalužích, vyjetých kolejích na lesních cestách apod. Během terestrické fáze života žije skrytě v okolních lesních porostech společně s ostatními druhy čolků.

Způsob života :

Během života na souši je v různých úkrytech, např. pod kameny nebo pod mechem, zvláště pak pod trouchnivějícími kmeny a v dutinách mezi kořeny stromů. V období rozmnožování osídluje hlavně chladné vody jako jsou tůně a rybníky v oblasti listnatých lesů, úseky pomalu tekoucích horských potoků s klidnou vodou a velmi chladná horská jezera. Vyskytuje se však i v prosluněných místech ve vodě, najdeme jej v meandrujících příkopech na horských lukách (např. v Bosně a Hercegovině) a žije i v kalných, často téměř 20 m hlubokých skotem neustále navštěvovaných vodních prohlubních (Černá Hora), které se v nekrytých polohách přes den silně zahřívají a v noci drasticky ochlazují. Čolci v takových místech žijí ve společnosti čolka obecného, č. velkého, skokana skřehotavého a kuňky žlutobřiché, často i s nepřáteli jako jsou oba evropské druhy sladkovodních želv a užovka obojková. Ve vysokých polohách Šumavy osídluje často tytéž vody jako skokan hnědý.

Po skončení rozmnožování, většinou v červnu až červenci, zůstávají čolci ještě delší dobu ve vodě. Pomalu ztrácejí svatební šat a po několika dnech či týdnech opouštějí vodu. Z vody vylézají za deštivého a chladného počasí i během dne, obvykle však v noci. Podle počasí, většinou v říjnu, vyhledávají čolci své bezmrazé zimní úkryty v zemi, pod kořeny nebo pod velkými kameny. Zde se často shromažďují ve velkém množství, někdy spolu s jinými druhy obojživelníků. Zimu přečkávají ve strnulém stavu. Překvapí-li čolky při vyhledávání zimních úkrytů silné mrazy nebo když mráz pronikne až do úkrytů, dochází mnohdy k jejich úhynu. Evropští čolci, kteří z nějakého důvodu nemohou přečkat zimu v úkrytu, nejsou na jaře schopni rozmnožování.

Rozmnožování :

V klimaticky příznivých podmínkách se čolci horští vydávají do vody k páření ihned po procitnutí ze zimního spánku, což je v našich podmínkách v březnu až dubnu. Během 10-14ti dní se už rozmnožují. Protože se často vyskytují ve vodách nezarostlých rostlinami se světlým dnem, můžeme je lépe pozorovat než jiné druhy. Stejně jako je tomu u čolka obecného, shromažduje se okolo jedné samečky často větší počet samců. Vábící sameček se přitom postaví proti samičce, takže se oba jedinci mohou dotýkat čenichem. Mává ocáskem, ohnutým kolem boků a vysílá vonné látky, vyměšované kloakou, směrem k samičce. Tato svatební hra může trvat delší dobu. Vzdálí-li se samička, sameček ji sleduje a znovu a znovu ji vábí s velkou vytrvalostí, dokud se mu samička nezačne věnovat. Toto chování přiměje samečka, aby se od samičky trochu vzdálil. Dotkne-li se k páření ochotná samička lehce jeho ocásku, vypustí samec spermatofor (semenný váček), který zůstane viset na kloace sledující jej samičky. Spermatofor vnikne pak samičce do kloaky. Jeli ve vodě vodní vegetace, klade pak samička velké množství vajíček jednotlivě a velmi pečlivě mezi listy vodních rostlin. Ve vodách bez vegetace klade vajíčka jednotlivě nebo ve shlucích na různé předměty ve vodě (např. opadané listy stromů). Za teplého počasí se líhnou už po 14-ti dnech asi 8 mm dlouhé larvy. Jejich metamorfóza probíhá od srpna do října, nebo následující jaro po přezimování. Pohlavní dospělost je dosahována ve třetím roce života, délka života se pohybuje kolem 10-ti let.

Potrava :

Během života na souši se čolek horský živí nejrůznějším hmyzem a jeho larvami, červy, beruškami zedními a pavouky. Ve vodě požírá kromě vodního hmyzu, drobných korýšů a červů i malé čolčí a mločí larvy a žabí pulce.

Ohrožení :

Donedávna patřil tento druh k nejméně ohroženým, neboť jím obývané oblasti byly méně postiženy odvodňováním a chemizací. V horských oblastech je znatelně ohrožen a místně i vyhuben vlivem výrazného okyselování vod v důsledku imisí a odlesňování. Negativně působí i přirozené zazemňování tůní sloužících k reprodukci nebo úpravy lesních cest, na nichž často osidluje výmolovité kaluže. Z některých lokalit vymizel, i když nedošlo ke změně charakteru a chemismu nádrže. V takových případech jde obvykle o změny postihující čolky v suchozemské fázi života (např. použití biocidů, změny vodního režimu, úbytek potravy či úkrytů). Výrazným negativním faktorem je velkoplošné kácení. Na takto postižených lokalitách dochází ke změně teplotního i vodního režimu půdy i drobných tůněk, omezená je i možnost úkrytu. Ve východních Čechách došlo za posledních 15 let k přibližně 50-ti % úbytku.

Možnosti ochrany :

Stejné jako u ostatních druhů čolků, především evidence a ochrana stávajících lokalit. Velmi prospěšné je také zakládání drobných vodních ploch např. v oblastech pramenišť a drobných lesních tůněk za rozmnožovací stanoviště likvidovaná při opravách lesních cest. Část lokalit mizí také díky přirozenému zazemňování, je tedy důležité tyto nádrže zbavovat nánosu listí, větví a dalšího organického materiálu.

Ochrana v ČR :  Silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Pozn.: V předchozím textu jsou, kromě vlastních poznatků autora těchto stránek, použity úryvky textů z knih Obojživelníci a plazi (Diesener & Reichholf 1997), Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles (Nečas et al. 1997), Atlas rozšíření obojživelníků v ČR (Moravec ed. 1994) a Ochrana obojživelníků (Mikátová & Vlašín 2002).

Zpět na Druhy na Jihlavsku

 

Úvodní stránka      Mapování obojživelníků      Druhy na Jihlavsku       Ochrana v praxi      Fotogalerie      Publikace      www odkazy      Kontakt

—————————————————————————————————————————————

 © Jaromír Maštera 2002-2012 – jaromir.mastera@gmail.com