Kunka obecna (Bombina bombina)

——————————————————————————————————

Kuňka ohnivá (Bombina bombina)

též = kuňka obecná

Důležitá poznámka: Informace uvedené na této stránce mohou být zastaralé a tudíž nepřesné. Vycházejí totiž z údajů uvedených ve starších publikacích a zohledňují tehdejší poznatky. V brzké době projde text této stránky revizí, bude upraven podle údajů uvedených v novějších publikacích a bude doplněn o aktuálnější poznatky o tomto druhu.

Znaky :

Drobná žába s celkovou délkou těla nepřesahující 55 mm. Hlava je malá, okrouhlá, zakončená poněkud ostřeji než u kuňky žlutobřiché (Bombina variegata). Vnější ušní bubínek chybí. Oči jsou malé, vystouplé, se srdčitou zornicí. Tělo je zploštělé, končetiny jsou relativně krátké. Kožní bradavky na hřbetě těla jsou tupě zakončené, s načernalou masou na vrcholu. Zbarvení hřbetu je šedavé, vzácněji olivově zelené, s četnými tmavými nebo zelenými skvrnami. Břicho je obvykle černé s četnými červenavými (případně oranžovými či žlutými) skvrnami (pokrývají méně než 50 % břicha) a četnými bílými tečkami. Pohlavní rozdíly jsou pouze slabé, u samců je vyvinut párový podhrdelní rezonanční měchýřek. Dalším typickým znakem samců jsou zrohovatělé plošky na prstech předních končetin a na předloktí, patrné během období rozmnožování. Hlas kuňky obecné zní jako “u”, nebo ,,unk”, vydávaný v pravidelných intervalech. Pulci obou druhů našich kuněk mají dýchací otvor (spiraculum) na břiše, čímž se liší od pulců všech ostatních druhů žab.

Rozšíření ve světě :

Vyskytuje se od východní poloviny Německa na západě až po jižní část Uralu. Na severu zasahuje až do jižního Švédska, na jihu do severozápadního Řecka. Je známa i z asijské části Turecka.

Rozšíření v České republice :

V ČR byla prokázána ve 48,7 % kvadrátech síťové mapy. Poměrně souvislý výskyt z oblasti Českomoravské vrchoviny a Čech je oddělen od oblasti na severovýchodní Moravě v povodí Odry. Neobsazené čtverce na pomezí Čech a Moravy odráží spíše nedostatek údajů z těchto míst než přirozený stav výskytu. Kuňka obecná byla v ČR nejčastěji zjištěna v nadmořské výšce 158-550 m.n.m. nejvyšší lokalita výskytu leží v nadmořské výšce 732 m.

Rozšíření v okrese Jihlava :

Dříve patřila mezi běžné druhy, dnes už se vyskytuje vzácněji. CANON (1927) ji na Vysočině uvádí jako hojný druh vyskytující se na většině vodních ploch (autor uvádí kuňku žlutobřichou, ale pravděpodobně jde o záměnu těchto dvou podobných druhů), ale data prozatím získaná při mapování ji řadí mezi méně běžné druhy. Byla zatím zjištěna na několika desítkách lokalit, přičemž v některých případech šlo o větší počet jedinců.

Prostředí :

Kuňka obecná je hodně vázána na vodní prostředí. Během vodní fáze života dává přednost trvalým vodním plochám. Rozmnožuje se v mělké vodě s hustou vegetací, oddělující místa vlastního kladení vajíček od ostatní vodní plochy. Typickým místem výskytu po skončení rozmnožování jsou louky a mokřady. Kuňka obecná je typický druh nižších poloh.

Způsob života :

Je aktivní během celého dne. V případě ohrožení vylučuje z kožních žláz bělavý toxický sekret. Začátek sezónní aktivity spadá do konce března a do dubna, období rozmnožování trvá od dubna do srpna. Kuňka obecná zimuje na souši, zahrabána v zemi.

Rozmnožování :

Samečkové se zdržují od pozdního jara až do léta ve vodách, v nichž se rozmnožují. S hrdélky roztaženými v balónky a s vypjatým tělem vyluzují melancholicky znějící chór. Samičky se rozmnožují vícekrát v různém období a kladou malé shluky vajíček od cca 10 do max. 50 vajíček. Vývoj pulců trvá asi dva a půl měsíce. Koncem léta se pulci proměňují (metamorfují) v drobné, dospělým podobné žabky, dlouhé zpočátku jen 1,5 cm. I zbarvení bříška mají už zcela vyvinuté. Pohlavní dospělosti dosahují kuňky ve třetím roce života, maximální zjištěná délka života je 18 let, průměrná mnohem méně.

Potrava :

Hmyz spadlý na hladinu, červi a jiní drobní živočichové (pakomáři, komáři, larvy vážek, apod). Svou potravu kuňka neloví jazykem jako skokani či ropuchy, ale uchvacuje ji přímo čelistmi.

Ohrožení :

V minulosti patřila kuňka obecná k běžně rozšířeným druhům. Legislativně je řazena mezi druhy ohrožené, skutečný stupeň současného postižení jejích populací je však výrazně vyšší. Za posledních 15 let se ve východočeském a jihomoravském regionu snížila jejich četnost o 80 %. Kuňky jsou výrazně ohroženy krajinotvornými změnami – scelováním zemědělské půdy, úpravami rybníků pro zemědělské a rekreační účely (tj. prohlubování nádrží a odstraňování pobřežní vegetace), vysokými rybími obsádkami v rybnících, melioracemi mokřadů, přeměnou luk na pole apod. Postupně tak docházelo k mizení a fragmentaci vhodných biotopů. Vzhledem k tomu, že velká část lokalit se nacházela v zemědělské, intenzivně obhospodařované krajině, docházelo k časté kontaminaci pesticidy. Postupně se tak kuňky staly jedním z nejohroženějších druhů našich obojživelníků. Kuňka obecná je zařazena v seznamu ohrožených druhů Bernské konvence a v seznamu ohrožených obojživelníků v projektu ochrany přírody v Evropské unii NATURA 2000.

Možnosti ochrany :

Nejdůležitější je opět ochrana a vhodná údržba biotopů. Pro kuňky je prospěšné zachovat místa s vysokou hladinou spodní vody. Na těchto místech je vhodný extenzivní způsob hospodaření, což znamená mimo jiné zamezit hnojení a používání biocidů. Pokud nelze jinak, je nezbytné tyto zásahy vynechat alespoň v okruhu 100 m od místa rozmnožování. Stejně důležité je zabránit znečištění a zazemnění drobných nádrží. Proti tomu často postačí odstranit organickou hmotu (např. spadané listí), jíž jsou malé vodní plochy zanášeny. Někdy je vhodné nádrž i mírně prohloubit. Při údržbě lokalit se často zapomíná na údržbu pobřežních houštin. Pro kuňky vyžadující osluněnou vodní plochu je tento zákrok důležitý.

Ochrana v ČR : Silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Pozn.: V předchozím textu jsou, kromě vlastních poznatků autora těchto stránek, použity úryvky textů z knih Obojživelníci a plazi (Diesener & Reichholf 1997), Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles (Nečas et al. 1997), Atlas rozšíření obojživelníků v ČR (Moravec ed. 1994) a Ochrana obojživelníků (Mikátová & Vlašín 2002).

Zpět na Druhy na Jihlavsku

Úvodní stránka ● Mapování obojživelníků ● Druhy na Jihlavsku ● Ochrana v praxi ● Fotogalerie ● Publikace ● www odkazy ● Kontakt

—————————————————————————————————————————————