Kunka zlutobricha (Bombina variegata)

——————————————————————————————————

Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata)

Důležitá poznámka: Informace uvedené na této stránce mohou být zastaralé a tudíž nepřesné. Vycházejí totiž z údajů uvedených ve starších publikacích a zohledňují tehdejší poznatky. V brzké době projde text této stránky revizí, bude upraven podle údajů uvedených v novějších publikacích a bude doplněn o aktuálnější poznatky o tomto druhu.

Znaky :

Menší žabka s celkovou délkou těla do 5-ti cm. Zbarvení hřbetu je nenápadně hnědavé, šedé, nebo olivově zelené. Kuňky žlutobřiché se zdají na omak velmi drsné, protože mají ostře zakončené kožní bradavky. Hlava je plochá, široká a okrouhlá, zornice oka je srdčitá. Břicho je nápadně žluté (více než 50 % plochy břicha) s velkými šedými až černými skvrnami. Sameček se liší od samičky tmavými rohovitými ploškami na předloktí a prstech, které jsou patrné zejména v době páření. Hlas je příjemně znějící, ale poměrně tiché “ung” nebo “uh”, vydávané rychleji za sebou než u kuňky obecné.

Rozšíření ve světě :

Výhradně evropský druh, vyskytující se na západě od Francie až po karpatský masív a Bulharsko a od středního Německa a jižního Polska na severu až do Itálie a na Balkán na jihu.

Rozšíření v okrese Jihlava :

Zatím nebyla prokázána, ale její výskyt je možný.

Prostředí :

Ve srovnání s kuňkou obecnou je méně vázána na vodu. Typickým místem výskytu a rozmnožování v ČR jsou malé dočasné vodní plochy (např. vyjeté koleje na nezpevněných lesních cestách), převážně ve vyšších nadmořských výškách (od 250 do více než 1200 mnm). Výskyt kuňky žlutobřiché je úzce spjat s lesními ekosystémy. Obývá různé biotopy, včetně lokalit vytvořených či silně ovlivněných člověkem. Pro kladení vajec však upřednostňuje osluněná, nezastíněná místa.

Způsob života :

Kuňka žlutobřichá je velmi výrazným obyvatelem malých vodních nádrží. Je to žába s převážně denní aktivitou. Zdržuje se ve vodě po většinu doby, kterou tráví mimo své zimoviště. Obvykle zůstává během dne ukryta a je aktivní až večer. V lesních tůňkách ji však můžeme pozorovat i za dne. Kuňky pak leží ve vodě, nebo odpočívají na mělčině u břehu. Plavou krátkými tempy, často se potápějí a při vyrušení se ukrývají v bahně. Jejich hřbetní strana těla, zbarvená jako bláto, přitom působí jako maskování. Jsou-li kuňky obtěžovány nebo hrozí-li jim nebezpečí, zaujímají výstražný postoj. Zdvihnou přední a zadní nohy, prohnou se ve hřbetě a nastavují své černožluté zbarvení. Slouží jako varovný signál a signalizuje, že jde o nejedlého živočicha. Vylučovaný kožní sekret je žíravý a může způsobit alergickou reakci. Výstražný postoj účinně odradí menší nepřátele, neboť vylučované látky dráždí ústní sliznici a působí odporně. Kuňky žlutobřiché přezimují v bahně na dně vod nebo zahrabány v zemi. Začátek sezónní aktivity spadá do dubna, konec pak do října. Období rozmnožování trvá od dubna do srpna.

Rozmnožování :

Po opuštění zimního úkrytu začínají samci vydávat své charakteristické volání. Udržují přitom vzájemný odstup. Když se blíží jiný sameček, pokouší se jej “majitel” okrsku odstrčit zadníma nohama. Sborové volání samečků označuje samičkám místo pro rozmnožování. Když se pak samička, připravená k rozmnožování, přiblíží ke kuňkajícímu samečkovi, samec ji pomocí hrbolků na prstech a předloktí pevně obejme v oblasti beder (tzv. amplexus inguinalis). Sameček pak oplozuje vajíčka, která samička klade v malých shlucích (2-40 ks) na vodní rostlinstvo, kousky větví, nebo na kameny. Samičky kuňky se pravděpodobně mohou rozmnožovat během léta i vícekrát. Tento způsob rozmnožování zvyšuje naději vajíček i pulců na přežití v malých nádržích s nestálým stavem vody. Pulci se vyvíjejí asi 2 měsíce. Pohlavní dospělost je dosahována ve druhém až třetím roce života, délka života se pohybuje nejčastěji do 15-ti let.

Potrava : Červi a jiní drobní živočichové.

Ohrožení :

Populace kuňky žlutobřiché na Moravě jsou výrazně početnější a méně ohrožené, než české populace. Příkladem mohou být změny v četnosti za posledních 30 let. Zatímco na severní Moravě se pokles početnosti odhaduje přibližně na 30-50 %, ve středních Čechách je situace zcela jiná. Za stejné období zde došlo k úbytku o 90 %.

Příčinou mizení celých populací kuňky je hlavně devastace prostředí – velkoplošná aplikace biocidů, mizení a intoxikace vhodných stanovišť (meliorace, rekultivace). V lesích mizí populace díky používání těžké mechanizace a úpravám cest štěrkováním a asfaltováním. Zřizování skládek v místech opuštěných lomů je dalším faktorem podílejícím se na úbytku druhu.

Kuňka žlutobřichá je zařazena do seznamu ohrožených druhů Bernské konvence a do seznamu ohrožených obojživelníků v projektu ochrany přírody v Evropské unii NATURA 2000.

Možnosti ochrany :

Ochrana a údržba vhodných biotopů. Drobné vodní plochy ohrožené zazemněním je důležité kontrolovat a podle potřeby zbavovat organického materiálu. Někdy je prospěšné je i mírně prohloubit. V případě ohrožení lokality zemními úpravami (stavba, oprava komunikace) je možné v sousedství původního místa vybudovat náhradní tůňku. Aktivní ochrana by měla spočívat i v budování nových nádrží na místech, kam by mohly kuňky přirozeně migrovat. Druh je výrazně geneticky diferencován, umělý transfer jedinců by měl být proto z ochrany tohoto druhu vyloučen.

Ochrana v ČR : Silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Pozn.: V předchozím textu jsou, kromě vlastních poznatků autora těchto stránek, použity úryvky textů z knih Obojživelníci a plazi (Diesener & Reichholf 1997), Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles (Nečas et al. 1997), Atlas rozšíření obojživelníků v ČR (Moravec ed. 1994) a Ochrana obojživelníků (Mikátová & Vlašín 2002).

Zpět na Druhy na Jihlavsku

Úvodní stránka ● Mapování obojživelníků ● Druhy na Jihlavsku ● Ochrana v praxi ● Fotogalerie ● Publikace ● www odkazy ● Kontakt

—————————————————————————————————————————————