Ropucha obecna (Bufo bufo)

——————————————————————————————————

Ropucha obecná (Bufo bufo)

Důležitá poznámka: Informace uvedené na této stránce mohou být zastaralé a tudíž nepřesné. Vycházejí totiž z údajů uvedených ve starších publikacích a zohledňují tehdejší poznatky. V brzké době projde text této stránky revizí, bude upraven podle údajů uvedených v novějších publikacích a bude doplněn o aktuálnější poznatky o tomto druhu.

Znaky :

Velká, neohrabaná a silná žába. Dospělé samice dorůstají délky až 12 cm, samci jsou většinou podstatně menší (9 cm). Její tělo má jednotvárně hnědou, tmavě hnědou nebo okrovou barvu, která přechází do hnědavého až šedavého zbarvení břicha. Břicho může být bez jakékoli kresby, často je však tmavě mramorované. Po celé horní straně těla jsou rozmístěny více či méně vystouplé větší a menší bradavky, výrazné jsou dvě velké příušní jedové žlázy (tzv. parotidy). Hlava je zploštělá a okrouhlá, oči jsou posazeny daleko od sebe a mají horizontálně položenou, eliptickou zornici. Duhovka oka je zbarvena zlatavě až měděně. Ušní bubínek je dobře patrný. Sameček se liší od samičky tím, že má zesílenou a černě zbarvenou bázi prvního prstu na předních končetinách a relativně delší končetiny. Kromě toho je výrazně menší a v době rozmnožování vydává slabý hlas (chybí zvukový rezonátor), který zní jako “kvoak – kvoak – kvoak” nebo ,,ong – ong – ong”. Pulci ropuchy obecné jsou celí černí.

Rozšíření ve světě :

Široce rozšířený druh obývající většinu Evropy s výjimkou Irska, Baleárů, Korsiky a Kréty. Její areál se táhne v širokém pásu přes střední a severní Asii až do Japonska. Vyskytuje se i v severozápadní Africe (Maroko, Alžír).

Rozšíření v České republice :

Ropucha obecná obývá 80 % kvadrátů síťové mapy ČR, její výskyt lze považovat za celoplošný. Neobsazené kvadráty pravděpodobně neukazují na absenci druhu, ale na jejich nedostatečné prozkoumání. Horní hranice výskytu není pro tento druh u nás stanovena, ve vyšších polohách je její výskyt limitován spíše nedostatkem vodních nádrží vhodných k rozmnožování, než vlivem klimatických faktorů.

Rozšíření v okrese Jihlava :

Tento druh je v celém okrese hojný. Celkem je už známo přes sto lokalit, na kterých se ropucha obecná rozmnožuje. K rozmnožování ale dochází většinou v menších počtech, větší počty pářících se ropuch jsou spíše vzácností (pouze několik rybníků). Zatím na několika lokalitách byl zjištěn úhyn většího množství jedinců na silnicích (místa střetu tahových cest s dopravními komunikacemi). Pravděpodobně se jedná o nejhojnějšího obojživelníka jihlavského okresu. Ropucha obecná je zařazena do kategorie běžný druh na Jihlavsku.

Prostředí :

Ropucha obecná se vyznačuje vysokou přizpůsobivostí. Ve střední Evropě obývá převážně smíšené lesy v pahorkatinách a horách, vyskytuje se od nížin až do vysokých nadmořských výšek. V otevřené odlesněné krajině je poměrně vzácná. K rozmnožování dochází ve vodních nádržích, lesních rybníčcích, bažinách, příležitostně i v potocích a menších říčkách. Migruje na velké vzdálenosti a s výjimkou období rozmnožování žije i daleko od vody. Je častým obyvatelem lidských osad, běžná i ve velkých městech.

Způsob života :

Ropucha obecná tráví většinu života na souši, ve vodě je nalézána pouze v krátkém období rozmnožování. Aktivní je zvláště v noci. Teplý déšť a teploty nad 10 °C probouzí žáby v jejich zimních úkrytech, které jsou na bezmrazých místech pod prkny, pod většími kameny, v děrách v listnatých lesích a v křovinách. Tah trvá jen velmi krátce a probíhá v březnu až květnu. Ze všech stran se teď žáby soustřeďují u týchž vod, v nichž se samy narodily. Na této pouti k vodě se nepodílejí pouze nedospělé žáby. Cestou se setkávají počtem převažující samci se samicemi. Vylézají jim na záda a pevně se jich zachytí. Nechávají se tak nést k vodě, kterou mají žáby pudově zafixovánu od chvíle, kdy opustily tuto vodní nádrž při proměně pulce v žábu. Při objímání se samci drží samic pomocí černých rohovitých mozolů na vnitřní straně prvních prstů tak pevně, že je můžeme sundat jen velmi obtížně.

Pokud jejich cesty přetíná silnice, stávají se ropuchy ve velkém množství obětmi automobilového provozu. V některých oblastech dochází k takovému nahromadění putujících ropuch, že je silnice už v krátké době pokryta mrtvými žábami. Takové silnice by měly být v době páření ropuch uzavřeny, aby se zamezilo masové likvidaci ropuch. Cesty, kudy se ropuchy stěhují, jsou dobře známé a důkladně prostudované. Dnes už víme, za jakých podmínek dochází ke stěhování žab. Ale jak ropuchy nacházejí cestu k vodě, je dosud značným tajemstvím. Protože nejsou schopné vidět na větší vzdálenosti, nemohou své vody vyhledávat zrakem. Kromě toho se okolí jejich cesty k vodě někdy mění. Velmi často přetínají cestu nové silnice, byly zde postaveny nové budovy nebo tu byl vysazen les. Ropuchy přesto najdou “své” místo i v případě, že už jejich mateřská voda neexistuje, protože byla mezitím zasypána. Proto nemůže žáby vést k vodě ani její charakteristická vůně. Zdá se, že existuje souvislost se zemským magnetismem a měsíčními fázemi. V případě podráždění vylučují ropuchy bělavý toxický sekret z kožních žláz. Sezónní aktivita končí v září až říjnu.

Rozmnožování :

Přesto, že jsou ropuchy tak věrné své vodě, osídlují brzy i nově vzniklé menší vodní nádrže. Pozoruhodná schopnost jediné samice naklást 10 000 vajíček během jediné sezóny žabám umožňuje rychle založit novou populaci. Po rozmnožování opouštějí samičky velmi brzy vodu a také samci brzy vyhledávají souš, kde pak žáby dál žijí skrytým nočním způsobem života. V říjnu se ropuchy opět stahují do svých zimních úkrytů. Mezitím se koncem léta už objevila nová generace mladých ropuch. V době, kdy opouštějí vodu, jsou žabky 1-2 cm dlouhé. Žijí na souši, stejně jako dospělé ropuchy. Jakmile dorazí k vodě, samice většinou neváhají a začínají ihned klást vejce. Samci často bojují zarputile o samice, kterých je zpravidla méně. Obranné zvuky, jež znějí jako drsné “kvak, kvak…”, je nyní možno slyšet téměř neustále. Ozývají se samci, kteří reagují na zcela jednoduché podněty, vznikající při objímavém reflexu, a tak signalizují, že jsou spářeni. Může-li sameček uchopit samičku už během pouti k vodě, má oproti ostatním značnou výhodu. Odkopává je zadníma nohama a vydává obranné zvuky.

Jakmile začne samička vypouštět šňůrku s vajíčky, vypouští samec sperma a tím způsobem obstarává vnější oplození. Vajíčka opouštějí kloaku samičky ve dvojité šňůrce. Obsahují souvislou želatinovou bílkovinnou blánu, jež vajíčka chrání před zaplísněním. Metry dlouhé šňůrky, jež mohou obsahovat až přes 5000 vajíček, jsou omotány kolem vodních rostlin nebo kolem větví, ležících ve vodě. A tak jediná taková nádrž, v níž se rozmnožilo mnoho ropuch, může obsahovat stovky ropuších šňůr s vajíčky. Připevňování vaječných šňůrek zabraňuje tomu, aby klesly do bahna na dně, kde by se vajíčka vyvíjela jen špatně nebo vůbec. Ve vodách bez vodního rostlinstva či potopených větví se proto líhne jen mnohem menší počet pulců.

Objímavý reflex samců (amplexus, v tomto případě a. axilaris) mohou vyvolat i předměty jen velmi vzdáleně připomínající samičky. Byli pozorováni samci ropuch, objímající konec gumové hadice. Jako náhrada samice může dokonce sloužit i hlava kapra. Dojde-li k velmi nepříznivému poměru obou pohlaví, může se stát, že obejme jednu samičku větší počet samců. Ta se pak utopí, a protože se poté už nebrání, přicházejí další samci a začínají ji objímat. Tak vznikají tzv. “ropuší copy”. Vývoj vajíček trvá celé 2 týdny, pak se líhnou pulci. Živí se drobnými mikroskopickými řasami nebo mrtvými rybami. Ve vhodných vodách se vyskytují v takových množstvích, že je nemohou vyhubit ani všichni nepřátelé. To je vlastním cílem strategie tohoto způsobu masového rozmnožování : nepřátelé jsou v krátké době zaplaveni nadbytečnou nabídkou potravy. Jen tak je zajištěno, že přežije větší počet mláďat. Metamorfóza pulců probíhá od června do září. Pohlavní dospělosti dosahují ropuchy ve třetím (samci) nebo čtvrtém roce života (samice), délka života je 4-9 let (maximální věk zaznamenaný v zajetí je 36 let).

Potrava :

Ropuchy obecné se živí červy, plži, svinkami, pavouky a hmyzem, který loví převážně při nočních toulkách.

Ohrožení :

Zavážení rozmnožovacích míst znemožňuje rozmnožování celých populací. Dochází také k otravě ropuch organofosfáty a těžkými kovy, jež jsou součástí přípravků používaných v zemědělství. Ropuchy jsou také často ohroženy při jarních migracích. Velmi malá pozornost byla zatím věnována migracím metamorfovaných ropuch, ačkoli i tato věková kategorie je cestou přes vozovky značně ohrožena. Ropuchy jsou zpravidla více než ostatní druhy ohrožovány i přímým hubením a vybíjením celých populací v důsledku vandalismu a sadismu. V jihomoravském regionu poklesla početnost ropuch za posledních 15-20 let přibližně o 50 %.

Možnosti ochrany :

Ochrana a údržba rozmnožovacích vodních ploch. V místech ohrožení silničním provozem zabezpečení přechodu přes vozovky bezpečným způsobem. Pro ochranu ropuch má velký význam i vhodná osvětová činnost.

Ochrana v ČR : Ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Pozn.: V předchozím textu jsou, kromě vlastních poznatků autora těchto stránek, použity úryvky textů z knih Obojživelníci a plazi (Diesener & Reichholf 1997), Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles (Nečas et al. 1997), Atlas rozšíření obojživelníků v ČR (Moravec ed. 1994) a Ochrana obojživelníků (Mikátová & Vlašín 2002).

Zpět na Druhy na Jihlavsku

Úvodní stránka ● Mapování obojživelníků ● Druhy na Jihlavsku ● Ochrana v praxi ● Fotogalerie ● Publikace ● www odkazy ● Kontakt

—————————————————————————————————————————————