wz

Obojživelníci v okrese Jihlava

——————————————————————————————————

Ropucha zelená  (Bufotes viridis)

také: Bufo viridis, Pseudepidalea viridis

 

Důležitá poznámka:  Informace uvedené na této stránce mohou být zastaralé a tudíž nepřesné. Vycházejí totiž z údajů uvedených ve starších publikacích a zohledňují tehdejší poznatky. V brzké době projde text této stránky revizí, bude upraven podle údajů uvedených v novějších publikacích a bude doplněn o aktuálnější poznatky o tomto druhu.

Znaky :

Středně velká ropucha dosahující celkové délky těla 8 cm, výjimečně i více. Tělo je mohutné, kůže bradavčitá. Po celém hřbetě jsou nepravidelné světle až tmavě zelené skvrny. Jsou ostře ohraničené od okolních světlých míst, podobně jako vojenské maskovací sítě, které znemožňují pozorování ze vzduchu. Tentýž cíl má i zbarvení ropuchy zelené. Rozdílnou intenzitou zbarvení se tak ztrácí ve svém okolí, že klidně sedící žábu lehko přehlédneme. Červené až žlutavé body mezi skvrnami i na nich vypadají jako zrnka písku a zvyšují ochranné zbarvení. Spodní strana těla je většinou jednobarevně světlá až krémová, někdy též tmavěji skvrnitá. Mohou se vyskytovat i velmi tmavé žáby. Velice vzácně se setkáváme s ropuchami zelenými, jež mají na hřbetě podélný pruh, jako má ropucha krátkonohá. Příušní jedové žlázy (parotidy) jsou výrazně vyvinuté. Oči mají zlatozelenou, tmavě síťovanou duhovku a vodorovnou štěrbinovitou zornici. Ušní bubínek je dobře patrný, okrouhlý. Na rozdíl od ropuchy obecné je ropucha zelená velmi čilá a je díky dlouhým zadním nohám schopná skákat rychle po sobě následujícími krátkými skoky. Podle tohoto způsobu pohybu ji můžeme i při soumraku dobře odlišit od ostatních ropuch. Sameček je menší než samička, je obvykle světleji zbarven, má zesílenou a černě zbarvenou bázi prvního prstu na předních končetinách a relativně delší končetiny. Hlas : Samci mají na krku rezonátor, jehož pomocí vyluzují, převážně za tmy, melodický sílící trylek, který zní jako “irrrrrrr”. Začíná tiše a pak zesiluje, čímž se výrazně liší od podobného zpěvu krtonožek (jejich hlas má stále stejnou výšku a hlasitost). Pulci jsou svrchu šedohnědí, zespodu světle šedí. Před metamorfózou se jim na těle začínají tvořit tmavě zelené skvrny.

Rozšíření ve světě :

Ropucha zelená je široce rozšířená ve střední, jižní a východní Evropě a zasahuje až do Arábie a střední Asie. Mimoto žije na ostrovech západního Středomoří a v severní Africe.

Rozšíření v České republice :

Výskyt v oblastech s odpovídajícími ekologickými požadavky je víceméně souvislý, celkem obývá 45 % kvadrátů síťové mapy ČR. Nejvýše položené lokality tohoto druhu v ČR jsou ve výšce 740 m.n.m., většinou však svým výskytem nepřesahuje nadmořskou výšku 450 m.n.m. Optimum pro ropuchu zelenou se tedy shoduje s prvním až třetím vegetačním stupněm, maximem je pro ni pátý vegetační stupeň.

Rozšíření v okrese Jihlava :

Její výskyt byl zatím prokázán na třinácti lokalitách v okrese, tři z těchto lokalit jsou ale staršího data a je tedy nutné jejich ověření. V současnosti je ropucha zelená řazena mezi vzácné druhy na Jihlavsku. Pouze na čtyřech lokalitách je prokázané nebo pravděpodobné rozmnožování tohoto druhu. Další obsazené lokality můžou být také jenom důsledkem migrace jedinců z těchto lokalit a k rozmnožování na nich nedochází. Pokud se nepodaří nalézt další lokality rozmnožování, zůstane ve stávající kategorii i po skončení mapování.

Prostředí :

Ropucha zelená je druhem typicky vázaným na stepní ekosystémy. Díky tomu nachází ideální podmínky v zemědělské krajině v teplejších oblastech, zejména tam, kde se zemědělsky využívané plochy střídají s lesy. Jako tzv. pionýrský druh vyhledává k rozmnožování nově vzniklé, periodické vodní nádrže, často v lidskou činností silně ovlivněných biotopech. Je schopna se rozmnožovat v rybníčcích, umělých nádržích, různých zaplavených plochách atd., v otevřené krajině nízkých a středních poloh. Vyhýbá se rozsáhlejším lesním porostům a vyšším nadmořským výškám.

Způsob života :

Převážně soumračná a noční žába, která dovede také dobře šplhat. Ve vodě se vyskytuje pouze v období rozmnožování. Do zimního spánku upadá, když nastanou první mrazy (září – říjen), a probouzí se koncem března nebo začátkem dubna. K přezimování vyhledávají ropuchy zelené vhodná místa pod většími kameny nebo v přirozených dutinách v zemi. Jako typicky stepní druh hodně běhá a cestuje často na značnou vzdálenost ke světlu, kde loví nalétávající hmyz. Ropuchu zelenou lze považovat za ekologicky velmi plastický druh s vysokou genetickou proměnlivostí, schopný přežívat i v extrémních klimatických podmínkách. Dobře snáší vysoké teploty, sucho i zvýšené zasolení prostředí. Je-li podrážděna, vylučuje, stejně jako jiné ropuchy, bělavý toxický sekret z kožních žláz.

Rozmnožování :

Období rozmnožování trvá od dubna do srpna. Vyhledává mělké, hustě zarostlé vody i vody bez vodního rostlinstva, dokonce i slabě brakickou vodu. Tento druh nelpí tak věrně na určité nádrži jako ostatní, což souvisí s nestálostí malých stepních vod. Šňůra s vajíčky je dlouhá několik metrů a obsahuje 3000-5000 vajíček (vzácně až 12 000). Pulci metamorfují od konce května do září. Pohlavní dospělosti dosahují ropuchy zelené ve třetím roce života, dožívají se kolem 10-ti let.

Potrava :

Hmyz, plži a červi, pavouci a svinky. Loví hlavně v noci nebo za chladného počasí i za dne.

Ohrožení :

Hlavním, velice závažným nebezpečím jsou pesticidy. Zavážení tůní, rekultivace písníků a vysoušení mělkých kaluží brání rozmnožování. Stejně jako ostatní je i tento druh ohrožen vandalismem a sadismem; tímto způsobem může být zahubena velká část rozmnožujících se jedinců. K decimaci populace může dojít také v době jarních migrací nebo při tzv. nepravých tazích, kdy žáby loví hmyz, jež se soustředí na teplém povrchu vozovky.

Možnosti ochrany :

V podstatě stejné jako u ostatních druhů ropuch – evidence, ochrana a údržba rozmnožovacích míst, osvěta. Menší kaluže, kde došlo k vykladení, je vhodné sledovat; hrozí-li úplné vyschnutí, je možné doplnit vodu nebo pulce přemístit. Doplňovaná voda nesmí samozřejmě pocházet přímo z vodovodní sítě, neboť by mohlo dojít k usmrcení larev chlórem.

Ochrana v ČR :  Silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Pozn.: V předchozím textu jsou, kromě vlastních poznatků autora těchto stránek, použity úryvky textů z knih Obojživelníci a plazi (Diesener & Reichholf 1997), Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles (Nečas et al. 1997), Atlas rozšíření obojživelníků v ČR (Moravec ed. 1994) a Ochrana obojživelníků (Mikátová & Vlašín 2002).

Zpět na Druhy na Jihlavsku

 

Úvodní stránka      Mapování obojživelníků      Druhy na Jihlavsku       Ochrana v praxi      Fotogalerie      Publikace      www odkazy      Kontakt

—————————————————————————————————————————————

 © Jaromír Maštera 2002-2012 – jaromir.mastera@gmail.com