wz

Obojživelníci v okrese Jihlava

——————————————————————————————————

Skokan krátkonohý  (Pelophylax lessonae)

také: skokan menší a Rana lessonae

 

Důležitá poznámka:  Informace uvedené na této stránce mohou být zastaralé a tudíž nepřesné. Vycházejí totiž z údajů uvedených ve starších publikacích a zohledňují tehdejší poznatky. V brzké době projde text této stránky revizí, bude upraven podle údajů uvedených v novějších publikacích a bude doplněn o aktuálnější poznatky o tomto druhu.

Znaky :

Nejmenší ze tří druhů “zelených skokanů”. Má špičatý čenich a štíhlé tělo. Celkově se podobá skokanu skřehotavému, je však drobnější, světlejší a má podstatně kratší zadní nohy. Jeho tělo je dlouhé 4-5 cm, jen výjimečně delší (max. 7,5 cm). Má veliký, tvrdý patní hrbol s ostrou hranou, zabírající až 2/3 délky prvního prstu zadní nohy. Zadní strana předloktí může být zbarvena žlutě nebo oranžově, zřídka je hnědě či černě mramorovaná. Zbarvení hřbetní strany kolísá mezi světlou a sytou zelení, může však být i hnědavé a tmavě nepravidelně skvrnité. Často se vyskytují skokani krátkonozí (synonymum s. Lessonovi) s výrazným středním podélným pruhem na hřbetu světlejší zelení nebo žlutavou zelení. Dolní část stehen je černožlutě mramorovaná. Samečkové jsou v době páření na hlavě a v přední části zad nápadně žlutaví. Jinak se poznají od samic podle menšího vzrůstu, pářících mozolů na prstech předních končetin a rezonančních měchýřků. Zvukové měchýřky jsou většinou bílé nebo krémově zbarvené. U samiček se často vyskytují na těle tmavé skvrny. Hlas se vzdáleně podobá skokanům skřehotavým, je však tišší a mnohem rychlejší (přechází často do vysoko znějícího cvrčení). Skokani krátkonozí skřehotají často v chóru, zvláště za soumraku, ale i během dne. Pulci jsou šedozelení se světlými skvrnami a mramorováním na ocase, jejich tělo je oválné.

Rozšíření ve světě :

Skokan krátkonohý je široce rozšířen od francouzského pobřeží Atlantiku k řece Volze na východě. Na jihovýchodě zasahuje k Dunaji. Chybí na apeninském a pyrenejském poloostrově.

Rozšíření v České republice :

Tímto druhem je obsazeno cca 14 % kvadrátů síťové mapy. Podle KUXE (1975), který podal doposud nejucelenější přehled rozšíření našich vodních skokanů, je rozšířen v souvislém pásu probíhajícím převážně jižnější polovinou bývalého Československa. Hlavními oblastmi výskytu v ČR jsou západní Čechy, Českomoravská vrchovina, jižní část středních Čech a východní část jižních Čech. Lokality leží v nadmořských výškách 150-740 m.n.m., většinou ale v polohách nad 400 m.n.m. Ve vyšších nadmořských výškách tvoří skokan krátkonohý hlavní podíl ve smíšených populacích vodních skokanů, v nižších polohách je jeho podíl minimální. Jsou známy čisté populace. Důležitým klimatickým faktorem ovlivňujícím rozšíření skokana krátkonohého je teplota stanoviště.

Rozšíření v okrese Jihlava :

Zatím byl zjištěn na více než stovce lokalit. Jeho výskyt na Jihlavsku je hodnocen kategorií běžný druh. Na mnoha lokalitách se vyskytuje ve smíšených populacích se skokanem zeleným, kde tvoří podstatnou většinu (odhadem 80-90 % smíšené populace). Je ale velmi těžké stanovit přesný poměr těchto dvou druhů na lokalitách. K tomu, aby byl určen, by bylo potřeba na všech známých lokalitách společného výskytu skokana krátkonohého a zeleného provádět odchyty většího počtu jedinců. Byly též zjištěny lokality, kde se vyskytují čisté populace skokana krátkonohého.

Prostředí :

Skokan krátkonohý je ve srovnání se skokanem skřehotavým a zeleným méně vázán na vodní prostředí, mimo období rozmnožování žije i mimo vodu. Typickým stanovištěm jsou malé a mělké vodní nádrže, obvykle obklopené bažinatými loukami, rašeliništi, zaplavovanými lesy apod. Příležitostně se však vyskytuje i ve velkých vodních nádržích.

Způsob života :

Je velmi podobný životu skokana skřehotavého a zeleného, přezimuje však častěji na souši na vhodných vlhkých místech. Aktivní je za dne a můžeme jej ve velkém počtu nacházet na osluněných březích, kde tento menší druh udržuje menší vzájemný odstup než velký skokan skřehotavý. Často žije ve smíšených populacích se skokanem zeleným, kdy slouží jako jeden z rodičovských druhů při hybridogenezi. Zimuje na souši, na jaře se objevuje na přelomu března a dubna, rozmnožování probíhá od konce května do začátku července. Mnohdy nacházíme skokany krátkonohé ve velkém množství na březích malých lužních vod, zarostlých vodním rostlinstvem. Při lovu potravy vycházejí i na přilehlou souš, zdržují se však vždy na vlhkých místech, protože jim rychle vysychá kůže. Sezónní aktivita končí v září.

Rozmnožování :

Sameček při páření objímá samičku v bocích (amplexus axilaris). Ta klade vajíčka v malých shlucích mezi vodní rostliny. V závislosti na velikosti klade jedna samička 1000-2000 vajíček, většinou však po částech a menších skupinkách. Jsou velmi malá a rychle se vyvíjejí. Zhruba po 7 dnech se líhnou pulci. Než se promění v malé žabky, dorůstají délky i přes 5 cm. Pulci metamorfují od konce července do září, vzácně mohou i přezimovat. Celkem trvá vývoj 3-4 měsíce. Mladé žabky nacházíme na vlhkých lukách v okolí rybníků ve velkém množství. Když odrostou, zdržují se opět na březích. Skokani pohlavně dospívají ve třetím roce života, délka života je mezi 7 až 9-ti lety (max. věk je 12 let).

Potrava :

Všestranná stejně jako potrava skokana skřehotavého. Protože je menší, loví spíše drobné bezobratlé a vzácně i drobné obratlovce (larvy obojživelníků). Potravou skokanů krátkonohých jsou nejčastěji mouchy a jiný hmyz, přilétající k vodě. Tuto kořist lapají bleskurychle.

Ohrožení :

Přímá likvidace rybníků a tůní, regulace a úpravy toků, necitlivé odbahňování rybníků, splachy z polí, ničení snůšek lidmi.

Možnosti ochrany :

Zachování vhodných biotopů, citlivé vodohospodářské úpravy a zásahy, zabránění likvidaci snůšek, nenarušování složitých genetických mechanismů ve smíšených populacích neuváženými transfery a reintrodukcemi.

Ochrana v ČR :  Silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Pozn.: V předchozím textu jsou, kromě vlastních poznatků autora těchto stránek, použity úryvky textů z knih Obojživelníci a plazi (Diesener & Reichholf 1997), Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles (Nečas et al. 1997), Atlas rozšíření obojživelníků v ČR (Moravec ed. 1994) a Ochrana obojživelníků (Mikátová & Vlašín 2002).

Zpět na Druhy na Jihlavsku

 

Úvodní stránka      Mapování obojživelníků      Druhy na Jihlavsku       Ochrana v praxi      Fotogalerie      Publikace      www odkazy      Kontakt

—————————————————————————————————————————————

 © Jaromír Maštera 2002-2012 – jaromir.mastera@gmail.com