wz

Obojživelníci v okrese Jihlava

——————————————————————————————————

Skokan skřehotavý  (Pelophylax ridibundus)

také: Rana ridibunda

 

Důležitá poznámka:  Informace uvedené na této stránce mohou být zastaralé a tudíž nepřesné. Vycházejí totiž z údajů uvedených ve starších publikacích a zohledňují tehdejší poznatky. V brzké době projde text této stránky revizí, bude upraven podle údajů uvedených v novějších publikacích a bude doplněn o aktuálnější poznatky o tomto druhu.

Znaky :

Veliký a silný skokan, v dospělosti podstatně větší než všichni ostatní evropští skokani. Velké exempláře dosahují délky těla 15 cm, vzácně až 17 cm. Takové “žabí obry” snadno rozeznáme od ostatních druhů. Jejich počet je však v přírodě nízký, většinou se setkáme se skokany středně velkými (12 cm). Tělo je mohutné, zadní končetiny jsou relativně dlouhé. Má širokou hlavu s tupým čenichem, patní hrbol je velmi malý, plochý a měkký. Zbarvení hřbetní části těla je temně zelené, olivově zelené, nebo hnědavé, obvykle s tmavými nepravidelnými skvrnami. Středem hřbetu se obvykle táhne jasně zelený pruh. Břicho je bělavé, s tmavými skvrnami, nebo tmavě mramorované. Dolní část stehen má tmavě zelenou nebo hnědou barvu. Sameček je menší než samička a má šedé nebo černošedé párové vnější rezonátory v koutcích tlamy a načernalé pářící mozoly na prstech předních končetin. Hlas je silné a hluboké skřehotání, znějící jako “gre – ke – ke – ke – kek” (jednotlivé slabiky jsou řazeny za sebou v pomalém tempu). V teplých nocích se ozývá hlasitý sbor skokanů skřehotavých slyšitelný i na vzdálenost několika kilometrů. Zbarvení pulců je šedozelené, tvar těla je hruškovitý.

Rozšíření ve světě :

Skokan skřehotavý je široce rozšířen od východní Francie přes střední Evropu až k Uralu. Na sever zasahuje do Dánska, na jihu pak na Balkán. Na řadu míst byl vysazen.

Rozšíření v České republice :

Tímto druhem je obsazeno 17 % kvadrátů síťové mapy ČR. Skokan skřehotavý se vyskytuje zejména ve středních, severních a severozápadních, částečně pak také ve východních Čechách. Dále je doložen ze Slezska a jižní Moravy. Rozšíření v ČR dobře koreluje s rozložením nejteplejších klimatických oblastí (izoterma 8 °C). Výskyt je soustředěn zejména v Polabí a při dolních tocích větších řek. Kolem nich může také pronikat do chladnějších oblastí. V Polabské nížině může skokan skřehotavý vytvářet i čisté populace, ve vyšších polohách se pak vyskytuje ve smíšených populacích se skokanem zeleným. Vzácně se může vyskytovat i společně se skokanem krátkonohým. Skokan skřehotavý upřednostňuje v ČR nadmořské výšky do 200-300 m.n.m., maximální výška, do níž vystupuje, je 515 m.n.m.

Rozšíření v okrese Jihlava :

Výskyt skokana skřehotavého na Jihlavsku byl poprvé prokázán v roce 2001, a to na třech lokalitách. Zatím jsou to jediné tři známé lokality, na nichž je potvrzen výskyt dospělých jedinců. Z tohoto důvodu je řazen mezi velmi vzácné druhy na Jihlavsku. Pravděpodobně je tento druh v okrese Jihlava nepůvodní, zavlečený rybářstvím.

Prostředí :

Převážně vodní, relativně teplomilný druh skokana, vyskytující se v ČR jak pomalu tekoucích, tak stojatých vodách, převážně v nižších polohách. Obývá širokou škálu biotopů, často se vyskytuje ve velkých rybnících, řekách, kanálech a jezerech. V jižní Evropě obývá také drobné nádrže, kaluže a potoky.

Způsob života :

Skokan skřehotavý je aktivní během celého dne, v létě především ráno a večer. Žije ve vodě nebo v její těsné blízkosti. Po přezimování na dně opouští vodu obvykle až po skokanech zelených. Samci obhajují na hladině rostlinstvem zarostlých zátok či na březích malé okrsky. Doba rozmnožování trvá od jara až do časného léta, vrcholí však v dubnu až červnu. Sezónní aktivita končí v říjnu až listopadu.

Rozmnožování :

Během rozmnožování samci skřehotají na vodní hladině. Vajíčka jsou kladena ve velkých chomáčích čítajících 4000 až 10 000 kusů mezi vodní rostliny. Pulci metamorfují od července do září, vzácně i přezimují. Mladí jedinci zůstávají ve vodě i po metamorfóze. Pohlavně dospívají ve třetím roce, dožívají se 5-10 let.

Potrava :

Základem potravy jsou především suchozemští bezobratlí, příležitostně i malí obratlovci – obojživelníci a jejich larvy, ryby, malí plazi, ptáci a savci. Velcí skokani skřehotaví jsou schopni polapit i čerstvě vylíhlá kachňata.

Ohrožení :

Přímá likvidace rybníků a tůní, regulace a úpravy toků, necitlivé odbahňování rybníků, splachy z polí, ničení snůšek lidmi.

Možnosti ochrany :

Zachování vhodných biotopů, citlivé vodohospodářské úpravy a zásahy, zabránění likvidaci snůšek, nenarušování složitých genetických mechanismů ve smíšených populacích neuváženými transfery a reintrodukcemi.

Ochrana v ČR :  Silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Pozn.: V předchozím textu jsou, kromě vlastních poznatků autora těchto stránek, použity úryvky textů z knih Obojživelníci a plazi (Diesener & Reichholf 1997), Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles (Nečas et al. 1997), Atlas rozšíření obojživelníků v ČR (Moravec ed. 1994) a Ochrana obojživelníků (Mikátová & Vlašín 2002).

Zpět na Druhy na Jihlavsku

 

Úvodní stránka      Mapování obojživelníků      Druhy na Jihlavsku       Ochrana v praxi      Fotogalerie      Publikace      www odkazy      Kontakt

—————————————————————————————————————————————

 © Jaromír Maštera 2002-2012 – jaromir.mastera@gmail.com