Skokan zeleny (Rana klepton esculenta)

——————————————————————————————————

Skokan zelený (Pelophylax esculentus)

také: Rana kl. esculenta

Důležitá poznámka: Informace uvedené na této stránce mohou být zastaralé a tudíž nepřesné. Vycházejí totiž z údajů uvedených ve starších publikacích a zohledňují tehdejší poznatky. V brzké době projde text této stránky revizí, bude upraven podle údajů uvedených v novějších publikacích a bude doplněn o aktuálnější poznatky o tomto druhu.

Znaky :

Jedná se o hybridní formu, schopnou samostatného rozmnožování (označuje se jako klepton), vzniklou křížením skokanů skřehotavých a krátkonohých. Velikostí je zhruba mezi oběma rodičovskými druhy, je však značně variabilní. Jeho průměrná velikost je okolo 10 cm, velké samičky mohou být až 12 cm dlouhé. Zbarvení a kresba horní strany těla jsou rozličné, všeobecně lze říci, že se zbarvením podobá skokanu krátkonohému, převládají zelené tóny (tj. většinou jasně zelené zbarvení, žlutozelený středový hřbetní pruh a černé skvrny). Tmavší zadní část těla nebo celá jeho hřbetní strana, jako je tomu u skokana skřehotavého, se vyskytuje jen zřídka. Přesto se často setkáváme se zelenými skokany, na jejichž hřbetě je tmavá kresba. Dolní část stehen je obvykle černě a žlutě mramorovaná. Nejen velikostí, ale i tvarem těla tvoří skokan zelený přechod mezi skokanem krátkonohým a skřehotavým. Jeho čenich není tak špičatý, ale ani tolik zaoblený jako u s. skřehotavého. Jsou-li zhruba stejně velcí, odlišíme skokana zeleného od krátkonohého podle podstatně delších zadních noh. Mimoto má menší, méně tvrdý a asymetrický patní hrbol. U skokana zeleného se tu a tam mohou objevovat i “modří” jedinci, kterým v kůži chybí žlutý pigment. Místy se u samečků těchto skokanů objevuje v době páření na hlavě a na hřbetě žlutavé zbarvení, jež pak v létě zase mizí a mění se v obvyklou zelenou. Stejně jako u skokana krátkonohého jsou velké zvukové rezonátory v koutcích úst bělavé. Samci mají navíc v době páření šedavé až černavé pářící mozoly. Hlas : Síla, výška a intenzita zvuků, vydávaných samečky skokana zeleného, jsou někde uprostřed mezi skřehotáním, které vyluzují ostatní “zelení” skokani (tj. skřehotavý a krátkonohý). Variabilita jejich hlasů je ale velká a často připomíná buď jednoho, nebo druhého svého příbuzného a proto určení podle hlasů je velmi obtížné. Zvláště za pěkného počasí skřehotají samečkové velice aktivně. Jakmile jeden z nich začne, hned se připojí chór ostatních. Zbarvení pulců je svrchu olivové s hnědými skvrnami, spodní strana je bílá.

Hybridogeneze :

Jak dokazují výzkumy dědičnosti všech tří druhů “zelených” skokanů, tvoří zřejmě jakýsi hybridizační celek. Skokan zelený není samostatný druh, ale výsledek křížení (hybrid) skokana krátkonohého a skokana skřehotavého. Při této hybridizaci však nedochází k předávání dědičných znaků příští generaci rovnoměrně, ale jsou předávány velmi složitým mechanismem, při němž dochází i ke vzniku triploidních forem. Žáby pak nemají normální (diploidní) počet chromozómů, ale trojnásobný (triploidní). Zpětným křížením s oběma rodičovskými druhy vznikají žáby typu skokanů zelených, jejichž vajíčka se úspěšně vyvíjejí. Vzájemným křížením vzniklí skokani zelení, tj. ti, kteří se kříží pouze sami mezi sebou a nemají kontakt s rodičovskými druhy, ztrácejí neustále životaschopnost. V jejich snůškách stále stoupá podíl neoplozených vajíček a znetvořených pulců. Skokan zelený tedy musí nutně být v kontaktu se skokanem krátkonohým nebo skřehotavým (nebo s oběma), aby se sám mohl udržet. Mnozí odborníci se proto domnívají, že skokan zelený je druhem, nacházejícím se v počátečním stádiu vývoje.

Rozšíření ve světě :

Skokan zelený je široce rozšířen od atlantského pobřeží ve Francii na východ až k Volze. Na jihovýchodě zasahuje až k Dunaji.

Rozšíření v České republice :

Tímto „druhem“ je obsazeno 32 % kvadrátů síťové mapy ČR. Údaje o rozšíření ale obsahují pravděpodobně nejvíce skrytých nepřesností. Méně zkušení pozorovatelé mohli tuto formu velmi snadno zaměnit s mateřskými druhy, tj. skokanem krátkonohým a skřehotavým. Tyto chyby se ale v poskytnutých nebo publikovaných datech prakticky nedají zjistit. Skokan zelený vytváří tři hlavní systémy populací (čisté populace „esculenta“ a smíšené populace „esculenta-lessonae“ nebo „esculenta-ridibunda“), které lze podle jejich kvality ještě dále dělit a klasifikovat. Podle současných představ má rozšíření skokana zeleného v oblastech odpovídajících ekologickým nárokům tohoto skokana víceméně plošný charakter. Výšková hranice výskytu skokana zeleného se pohybuje kolem 700 m.n.m.

Rozšíření v okrese Jihlava :

Jeho výskyt je zatím doložen na cca čtyřech desítkách lokalit. Na Jihlavsku patří mezi méně běžné druhy. Většinou se vyskytuje společně se skokanem krátkonohým, pouze na třech lokalitách byl zjištěn v přítomnosti skokana skřehotavého. Na místech společného výskytu se s. krátkonohým je jeho podíl většinou velmi malý (odhadem 10-20 % smíšené populace). Je ale velmi těžké stanovit přesný poměr těchto dvou druhů na lokalitách. K tomu, aby byl určen, by bylo potřeba na všech známých lokalitách společného výskytu skokana zeleného a krátkonohého provádět odchyty většího počtu jedinců..

Prostředí :

Je vázán na vodní prostředí. Obývá stejné lokality jako oba rodičovské druhy. Vyskytuje se ve vodních plochách různých typů včetně malých rybníčků, velkých rybníků a jezer, stejně jako v pomalu tekoucích řekách a jejich ramenech. Vytváří smíšené populace se skokany skřehotavými nebo krátkonohými, méně často s oběma druhy, jen vzácně se vyskytuje bez jejich přítomnosti.

Způsob života :

Podobá se úplně způsobu života skokana krátkonohého. Skokan zelený tráví velkou část života u vody a ve vodě. Jsou-li náhle vyplašeni, vystřikují samečkové za sebe vodu obloukem, vysokým až 30 cm. Je-li skokanů zelených v nádrž mnoho, může mezi samečky docházet i k zápasům. Protivníci proti sobě vyplouvají mohutnými výpady a pokoušejí se zaplašit jeden druhého. Skokan zelený zimuje na souši nebo ve vodě, v závislosti na velikosti a hloubce obývané vodní plochy. Sezónní aktivita začíná v březnu a dubnu, k rozmnožování dochází od května do července.

Rozmnožování :

Velké samice kladou i několik tisíc vajíček, většinou však v menších shlucích. Pulci metamorfují od srpna do září. Pohlavně dospívají ve třetím roce života, délka života kolísá kolem 10-ti let. Nejdelší známý věk je 14 let.

Potrava :

Skokani zelení loví hlavně hmyz a jiné drobné živočichy, které najdou na břehu nebo ve vodě. Potravu loví skokem nebo rychlým chňapnutím.

Ohrožení :

Přímá likvidace rybníků a tůní, regulace a úpravy toků, necitlivé odbahňování rybníků, splachy z polí.

Možnosti ochrany :

Zachování vhodných biotopů, citlivé vodohospodářské úpravy a zásahy, zabránění likvidaci snůšek, nenarušování složitých genetických mechanismů ve smíšených populacích neuváženými transfery a reintrodukcemi.

Ochrana v ČR : Silně ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Pozn.: V předchozím textu jsou, kromě vlastních poznatků autora těchto stránek, použity úryvky textů z knih Obojživelníci a plazi (Diesener & Reichholf 1997), Czech recent and fossil Amphibians and Reptiles (Nečas et al. 1997), Atlas rozšíření obojživelníků v ČR (Moravec ed. 1994) a Ochrana obojživelníků (Mikátová & Vlašín 2002).

Zpět na Druhy na Jihlavsku

Úvodní stránka ● Mapování obojživelníků ● Druhy na Jihlavsku ● Ochrana v praxi ● Fotogalerie ● Publikace ● www odkazy ● Kontakt

—————————————————————————————————————————————